výlety se množí, kasárna jsou božíííí

Po pátečním výletě k vojákům se určitě změní touha mnoha dětí, čím se stát až budu velký! Vojáci mají život, panečku.

Hrají si na horolezce, jsou jako pavouci, co lítají s nosítky sem a tam, nahoru, dolů...když nešplhají, mají na hraní roboty, ty jooo, dokonce nám ten robot podával bonbony, juhůůůů, tleskali jsme jak o život. No, ale támhle v písku už něco pííípááááá, co to je? Kamarádi hledají miny...teda nééé, hledají kde co v tom písku. Ale to už šplháme na "obojživelníka", to je takové auto, co může do vody i do sucha...brrr, ještěže je dnes na suchu. I když voda tady prská stále, protože očišťování vojenských aut je náááramnááá zábava, to vám to auto jezdí sem a tam a projíždí bránou z které crčí, stříkááá. Jenže co to? Něco tady houkááá...páááni, vojenská sanitka! Tak tu jsme vážení prolezli křížem krážem, holky i kluci ji mohli točit volantem a mluvit do vysílačky. Teď už všichni vědí, odkud jsme sem přijeli :) Taky jsme zkoušeli paní učitelce uvázat šátek a viděli, jak funguje umělé dýchání. S tím dýcháním je to vůbec sranda, protože jiní vojáci vedle u stanu měli dýchací masky a to jsme byli jako bubáci všichni. Celkem nám vyhládlo a nosánky ucítili něco dobrého. Vojenská paní kuchařka pro nás připravila buchtičky s krémem a guláš. Každý si stoupl do řady, kam chtěl...najedli jsme se pěkně jako vojáci, v trávě a z misek...no kdo by si byl pomyslel, že vojáci milují buchtičky s krémem jako my! Ale vážení, teď jsme objevili něco, co přitáhlo oči úplně všech dětí a spadla jim brada. Obrovské nákladní auto...ano, to, z kterého mávají vojáci a  ono....vozí děti! Tam musíme, to bude nejlepšíííí.  A BYLO! Nahoru se samy vyšplhaly jen paní učitelky, nám museli pomáhat vojáci. Pche, ti mají sílu. Jednou rukou jsme se drželi trubky, druhou jsme si museli držet čepice a už jsme svištěli. Ahoooj vojáci, nám se tady tak lííííbííííí.