Voňavé špekáčky

Na opikačku špekáčků nás pozvali naši přátelé z Hrubé vody. Z toho domečku, co všichni známe z okýnka auta a doposud nikdo netušil, že tam bydlí tak báječné babi a dědové, co pro nás připravili mňamku. Došli jsme tam v pohodě pěšky, auta nám vzorně uhýbala a zpomalovala (však jsme jim máávali jak o duši) a pěkně nám vyhládlo. Sluníčko se na nás smálo. Tedy řeknu Vám, takové ohniště jsme ani nečekali. Vlezli jsme k němu dokola úplně všichni. Prohlíželi jsme se vzájemně, babičky byly odvážnější a začaly si s námi povídat. A pak už jsme se rozezpívali a paní učitelky opékaly u ohně jeden špekáček za druhým, protože ta fronta byla nekonečnáááááááá. Nebylo nikoho, kdo by neochutnal! Po jídle jsme starouškům ukázali, jak umíme cvičit, hrát bublinu a užuž byl čas na loučení. S vřelým díky jsme si zamávali a slíbili si, že příště pozveme babi za námi do školky.