Tajemství knihovny

Tajemství knihovny
U nás ve třídě Motýlků se velmi rádi těšíme. Malé i velké těšení si připravujeme často, protože nás to
společně baví. Rádi si vzájemně připomínáme, na co a proč se těšíme a kdy už se ta událost či věc
stane. A tak se stalo, že jednoho prosincového dne jsme se těšili na návštěvu, která k nám měla do
třídy přijít.
Nebyla to jen tak obyčejná návštěva, byla to paní, která pracuje jako knihovnice. Co je to knihovnice a
kde pracuje? To vše nám přišla povědět. Při milém prvotním setkaní s paní knihovnicí jsme dostali
pozvání do knihovny, z čehož jsme měli velkou radost a zároveň jsme se domluvili, protože máme
rádi knížky a čtení, že se do knihovny přijdeme v lednu podívat a přihlásíme se.
Přišel den návštěvy knihovny. Byli jsme napnutí, protože máme rádi překvapení a knihovna byla pro
nás doposud zahalena tajemnem. Nikdo vlastně moc nevěděl, co nás čeká. Cestu do knihovny jsme
šlapali s elánem a chutí, počítali jsme garáže, lavičky, zatáčky, zamávali bruslařům až jsme došli do
knihovny. Cože? Tyhle dveře vedou do knihovny? „Opravdu, paní učitelko?“ Napětí za dveřmi bylo
snad i slyšet, nejen vidět. Další velké prosklené dveře už byly mnohem přívětivější a hlavně, byla za
nimi ta milá paní knihovnice Janička, kterou jsme už znali!
Usmívala se, vítala nás a my se zvědavě rozhlíželi. Odložili jsme bundy, kabáty, vyzuli si boty a přijali
místa k sezení na polštářcích, švitořili, rozhlíželi jsme se a nasávali zajímavou vůni knihovny. Volně
jsme si povídali o všem možném. Někdo víc povídal, jiný více koukal, to už tak bývá. Paní knihovnice
měla pro nás připravené zábavné úkoly. Téma pohádky bylo zábavné, chytlavé. Není divu, protože
pohádky jsme znali ze školky a z domu a tak jsme u všech otázek znali správné odpovědí. Měli jsme
radost, že nám to šlo. Co jsme ale nevěděli, že v každé knihovně, žijí skřítci. Oni jsou někdy pěkně
neposední a tak nás paní knihovnice Janička požádala, jestli jí je nepomůžeme najít. Neměli šanci,
všechny jsme je brzy našli a slíbili jsme, že je vymalujeme.
Pak nás čekala „práce“. Všechny knížky vrácené od čtenářů jsme zkontrolovali, zdali jsou správně
zařazené do poliček, jestli náhodou nejsou otočeny hřbetem dovnitř. A představte si, že ano, některé
v policích jen tak ležely, jiné byly zařazeny hřbetem dovnitř. A protože my víme, jak se o knihy starat,
jak s nimi zacházet, tak jsme to hned napravili.
Paní knihovnice nám taky ukázala počítačový skener, kterým se skenují knížky do počítače, když si je
čtenáři půjčují i vracejí. Mohli jsme si to vyzkoušet, což bylo moc prima. Každý se v tu chvíli chtěl stát
knihovnicí.
A protože jsme se do knihovny přišli nejenom podívat, jak to tam vypadá a jak to funguje, ale také
zapsat, nastala ta chvíle, kdy jsme požádali o zapsání třídy Motýlků do knihovny v Hlubočkách. Paní
knihovnice Janička nám pro celou třídu vydala „půjčovací lístek“. Hned jsme si, na doporučení, půjčili
knížku. A víte o čem? O skřítcích v knihovně. Teď jí ve školce čteme a vyrobíme si nějakého
knihovnického skřítka. Chcete vědět, jak bude vypadat? Tak se přijďte podívat do knihovny, možná ho
tam uvidíte a my se těšíme na další pravidelné setkávání.
P.s. ….a děkujeme Janičce za bezva den a za dobroty, které pro nás připravila v podobě sladký