Podzimníčku, kdepak jsi?

Pořád si teď povídáme o podzimu, paní učitelka ho vidí úplně všude. V knížce, na pracovním listě, v herně, na okýnku, za brankou venku, v šatně....A tak jsme se rozhodli, že Podzimníčka najdeme a zavoláme ho. Nejprve jsme si na procházce vytvořili podzimní paletku, každý si přilepil, co se mu líbilo. Podzimníček nebyl nikde vidět. Před školkou jsme potkali Slunečnou paní. Byla tááák unavená, říkala, že svití z posledních sil. Povídali jsme si o prázdninách a pak ji poslali odpočívat, vždyť léto už je pryč! Dále po cestě jsme uviděli paní Zimu. Nasadili jsme si kapuce, ruky strčili do kapes, protože se řádně ochladilo. Paní Zima se starala o košík plný malinkatých vloček, prý vyrostou do zimy. My jsme paní Zimě poradili, ať jde ještě spát, že její čas teprve přijde. Ona nám za to poradila, kudy se vydat za Podzimníčkem. Kousek za školkou, pod břízkou se opravdu probudil Podzimníček. Byl na nás milý, povídal si s námi, my jsme mu poradili, co je ještě potřeba připravit. Odměnil nás jablíčkem a malou sladkostí a šel rychle obarvovat listy, vyvětrat mlhu...