Nadělenííí! Vlastně ne, nadílka!

Bylo nebylo, v jedné školce plné malých čertíků a andílků .....

No nebylo až takhle doslova :P. Mikulášskou nadílku jsme si připravili sami a povedla se nám náramně. Od samého rána jsme zdobili hernu, třídu, mazali piškoty marmeládou, chystali cukroví Davídkovi babičky (babičko, děkujeme moooc), Alenčiny perníky skládali na ubrousky (Alenka inspirovala celou třídu),  také světýlka ať nechybííí...zkrátka jsme chtěli všem z Mikulášovi družiny udělat pozlátko. Nejvíc tedy čertovi. Takové dobroty by čerta mohly zdržet, že jo? Opakovali jsme dokola písníčky, říkanky a najednou!  Bušení na dveře, řinčení řetázku, zvoneček....UŽ JE TADYYYYY. Pokud si myslíte, že děti očekávají dobrotivého Mikuláše a sladkého andílka s nadílkou, tak se mýlíte. Čert je prostě nejvíc očekááávááán :D :D. I ti největší rozumbradové, co ráno ukazovali svaly a troufali si na bitku s čertem najednou oněměli, oči jen vykukovaly a srdíčka bila jako na poplach. Kolem paní učitelky najednou nebylo místečko volné. Kniha hříchů a dobrých skutků byla otevřena a pan Mikuláš začal číst...Víte v knize je psáno úúúúplně všechno. Ty dobré skutky zapisují pro Mikuláše andílci a když se něco úplně nepovede, tak čertíci nelení a brkem do knihy načmárají vykřičník. Mikuláš nám domlouval, Anděl nám rozdával dárky a čert si označil uhlíkem hříšníky. Nikoho neodnesl, slíbili jsme mu polepšení a to jej zahnalo. Když družina odešla, hráli jsme si v nebíčku i v peklíčku. Tancovali jsme čertí diskotéku, ochutnávali čert. prášek, co se po něm krásně šklebí, chlupatili jsme čertíky, létali jako andílci, hráli židličkovanou...bylo to moc fajn.